Jak "přežít" mateřskou dovolenou a "nevyhořet"
Podle psychoterapeutky Martiny Wondrové, přednášela Jana Žárská
Naše motivace k činnosti:
1.Existující smysl = CHCI
• Práce je cesta.
• Přináší naplnění, radost, sílu, pocit, že jsem tvůrce.
• Více unesu, chci unést, přijmu obtíže, námahu.
2.Zdánlivý smysl = MUSÍM
• Práce není cesta, ale jen prostředek.
• Vede k vyčerpání.
• Vyvolává pocit nechuti, napětí, tlaku, klopýtání, jsem vláčen/-a okolnostmi.
• Děláme spíš to, co si myslíme, že od nás očekává okolí že bychom měli dělat.
To časem vede k SYNDROMU VYHOŘENÍ
SYNDROM VYHOŘENÍ (Burn-out)
Může postihnout pracovníky tzv. pomáhajících profesí (zdravotníky, sociální pracovníky, psychoterapeuty…), ale klidně taky maminky na mateřské dovolené.
Vyhoření je konečný stav při dlouhodobém vydávání výkonu bez prožitku naplnění.
Stádia vzniku syndromu vyhoření
1.Nutnost sobě/druhým něco dokázat
Zvládnu to, mám na to, dokážu být dobrá matka, manželka… zapomenu na sebe, upozadním se.
Neptáme se: je to takhle dobré i pro mě?
2.Zvýšená výkonnost
Musím víc dělat, jiní to taky zvládli… Otázkou je proč to chci zvládnout?
3.Subtilní zanedbávání vlastních potřeb
Na mě teď nezáleží x neuvědomuji si, že i já mám svou hodnotu.
4.Potlačování potřeb a vnitřního nesouhlasu
Nesmím být sobecká x nechám zaznít co bych potřebovala.
5.Jiná interpretace hodnot
Dělám to pro dítě (rodinu…) x jsem nevyspalá, neupravená, nenaplněná, bez zájmu…
6.Reálné vytěsnění problémů
Vždyť to není tak zlé, jsme zdraví, spolu…vlastně si nemám proč stěžovat.
7.Stáhnutí se
Vydržím to, nic nechci, nepotřebuji…
8.Pozorovatelné změny chování
Pocit: nic neumím, nikdo o mě vlastně nestojí, nikomu nechybím…
Vznětlivost, popudlivost, úzkost, neklid, beznaděj, sebeobviňování, somatická onemocnění
(bolesti hlavy, urologické záněty, gynekol.problémy, problémy se srdcem, pokusy o sebevraždu…).
9.Odosobnění
Mechanické vykonávání činnosti bez prožitku radosti a vztahu.
10.Zhroucení se
Chronická únava, deprese, somatický kolaps…
Nějaké nápady co s tím, aby člověka (rodiče na rodičovské dovolené) nepostihl syndrom vyhoření:
• Zapojit do péče o dítě (děti) zbytek rodiny (manžela, babičky, dědečky, paní na hlídání…).
• Myslet na sebe – udělat si čas od času něčím radost.
• Udržovat koníčky.
• Neizolovat se (chodit mezi lidi, mít si s kým popovídat…).
• Někdy si udělat čas jen pro sebe a přenechat péči o domácnost někomu jinému
(bez toho, abychom jim dopředu navařili, napekli, uklidili).
• Udržovat kontakt se svou profesí, sledovat novinky v profesní oblasti.
• Slevit z nároků – s malými dětmi nelze mít stále „vše hotové“, uklizeno, nablejskáno…
• Nenechat se stresovat zkušenostmi svých matek, sousedek apod. (to za nás to bylo takhle, jak to,
že se ti to dítě pořád počůrává apod. Každý jsme originál a vyhovuje nám něco jiného).
• Zachovat klid, když se dítě vzteká, zlobí – na každé to jednou přijde.
• Vyměňovat si zkušenosti s podobně „postiženými“ – člověka potěší, že i jinde je to „takové“
(děti zlobí, domácnost v neutěšeném stavu, manžel stále v práci…).
• Nezapomínat na vzhled, oblečení, sem tam i dle možností si „dopřát“ (kosmetiku, kadeřníka,
něco nového na sebe…).
• Pro děti je užitečnější zažívat rodiče, který se seberealizuje, než toho, který se jim 100% věnuje
a pak stále připomíná, že se obětoval rodině.
• A určitě fungují mnohé další nápady.